Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace





Jak na 2.fázi v angličtině














Obsah:

Kde to žije, tam je dialog

Obsah je král

Neskončete v polovině

Věda nastupuje

Neždímejte sebe. Ždímejte angličtinu

Své k svému

168 hodin





Kde to žije, tam je dialog

Ok, chcete mluvit. Bez zádrhelů, bez přemýšlení, bez nervozity v žaludku. Ale o čem? Máte cíl umět dobře popsat co je na obrázku, vyprávět, co jste dělali o víkendu nebo umět zopakovat obsah článku?


Asi ne. Přesto to bývají nejčastější aktivity u zkoušek, maturit, učebnice se takovými úkoly jenom hemží. Co mají společného? Vždy je to popis. Popis něčeho co existuje a vaším úkolem je to popsat, popisu porozumět, v popisu něco doplnit. Atd. Atd.

Možná si říkáte, že je to jedno. Hlavní je přeci slovní zásoba, kterou popis nebo vyprávění rozvíjí. A když bude dostatečná, tak se dá použít všude. Tak kde je problém?

Život pádí po jiné koleji

Když si představíte svůj anglický sen, tak si s velkou pravděpodobností s někým povídáte, někde se na něco ptáte, něco zařizujete, telefonujete, vyjednáváte, organizujete. Nebo jen nezávazně tlacháte.

Summa summarum, váš anglický sen má jméno dialog.

Žádný popis nebo vyprávění, ale dialog. Bylo by pohodlné předstírat výuku tím, že vás budeme trápit ať vyprávíte o příbuzných nebo si povídat na téma cestování. Brzy byste poznali, že je to něco, co už jste slyšeli nebo cvičili stokrát.

Vy pošilháváte po něčem jiném.

Po čistokrevném dialogu. Ten se z popisů a vyprávění poskládat nedá. Vy chcete mluvit stejně jako doma, v práci, ve škole, na cestách, v hospodě, na zastávce, při vaření, s kamarády, dětmi, manžely, milenci, se svým psem ...

Nechtěná gramatická drezura

Co třeba takto:
"Představ si, že Pavel tam nakonec nebyl."
"Ale měl tam příjít, ne?"
"Jo, ale byl tam až odpoledne."
"Mohla bys mu teda vyřídit, ať se za mnou zítra staví?"
"Ok, když ho uvidím, tak mu to řeknu."

Nenápadný mikrodialog, na druhé straně pět řádků, které jsou napěchovány výživnou gramatickou infuzí. To je skvělý vedlejší účinek dialogu. Nelze uniknout. Krása nechtěného.

Příklad za všechny. Při popisu nebo vyprávění nemáte moc příležitostí pro tvorbu otázky. Bez ní se při mluvení neobejdete. Vezměte jakoukoliv otázku z našeho mikrodialogu. A zkuste ji nacpat někam do popisu nebo vyprávění. Jste skoro bez šance. Teď ji zkuste nacpat do každodenního života. Hned se vám začne dýchat lépe.

Vypálit takovou otázku ale není z pohledu gramatiky žádná selanka. Abyste ji dostali pod kůži, zautomatizovali a při mluvení ji vytvořili s lehkostí a bez zadrhnutí, tak takové prostředí musí být váš každodenní chléb. Takové prostředí vytváří dialog. Jinak se budete cítit při mluvení stále nejistě.

Proto se v Angličtině pro rebely nesetkáte s ničím jiným než s dialogy. Žádné zbytečné doplňkové disciplíny. To vyprávění případně zvládnete levou zadní.



Obsah je král

Formu máme. Dialog. Jenže, kde ho vzít? Jaký by měl být jeho obsah?


Vezměme to trochu ze široka. Těžko zpochybnit, že nejrychleji se naučíte v zahraničí. Ne v kurzu, ale vhozeni do vody. Nejlépe, když jde o život, práci nebo lásku anglické krasavice.

Mozek je takový. Jakýkoliv emoční zážitek je jiskrou, která aktivuje pamět. Radost, strach, nutnost něco vyřešit, vysvětlit, pochopit, trapná situace, napětí, zvědavost, zvídavost, nejistota ... Všechno funguje.

Takových situací je při aktivním pobytu nebo práci v zahraničí nepočítaně. Ideální stav, jak si obsah zapamatujete a často o něm ještě dlouho přemýšlíte.

Vy ale chcete nechat pas v šuplíku

Jak mozek přinutit, aby se choval jako v zahraničí. Kde vyhrabat nějaké to vzrúšo?

Dialog se zbraní u spánku? Najmout anglického komika? Lektorky v bikinách?

Škrtnuto. To by mělo krátkodobý efekt.

Lektor nebo rodilý mluvčí může se studenty konverzovat!

Škrtnuto. Studenti přizpůsobí obsah dialogu úrovni své angličtiny. Nebude to ze života, sklouzne to k vyprávění. Přešlapování na místě.

Jinak a lépe. Posbíráme zajímavé a přitažlivé dialogy. Nějaké napíšeme sami. Natočíme video, audio, naprogramujeme aplikaci. Vtáhneme studenty do děje. Bude je to bavit a pěkně jim to poleze do hlavy.

Škrtnuto. Po úvaze. Nemáme patent na život, na ten váš už vůbec ne. Když to připravíme my, tak se nijak nepřiblížíme tomu ideálu v zahraničí, kde celé to vzrůšo máte v rukou vy.

A navíc, každý je jiný. Přemýšlí jinak, je jiná osobnost, jiná povaha.

Rebelie začíná

Výsledkem byla rebelská myšlenka. Studenti se na obsahu budou podílet. Ne, oni ho budou tvořit. Konec časů, kdy přijímali obsah, který jim určil někdo jiný.

Ať dělají chyby. Nevadí. Od toho jsme tady my, aby vymizely. Samozřejmě, nenecháme je s holýma rukama. Dostanou výklad, příklady, vedení.

Žádné omezování. Mají základy, na nich to vystavíme. Musejí se zbavit dojmu, že jejich angličtina na něco nestačí. Jen ať praxe předběhne teorii. Obráceného postupu už mají plné zuby. Musejí se radovat, co všechno umí říci, ne, kolik toho probrali.

Dva kurzy už nejsou teď stejné. Nejdříve se studenti báli, že jim to nepůjde. Byl to pro ně přeci jen nezvyk, že ten vztah je nyní rovnocený. Jako za hranicemi. Tam obsah vzniká stejně, nikdo ho dopředu nepřipraví.



Neskončete v polovině

Máme dialogy, z kterých život přímo tryská. Studenti se při jejich tvorbě vyřádili, mají k nim blízký vztah. Nechtěně si při tom udělali průřez gramatikou, chyby se vytratily. Vše mají procvičeno, vyzkoušeno, vysvětleno.
To by mohl být konec. Happy end.

Není a nebude. Tak by se z vás stal klasický anglický nedodělek, nic osobního. Neopustíme vás ve stavu, který jste již zažili. Ve škole, v kurzu. Probrala se látka, občas jste se dostali k mluvení a konec. Příště si probereme, přihlašte se na další pololetí...

Jenže, jenže, jenže. Nemluvili jste. Chyběl vám nástroj a podmínky, abyste si vše, co jste se v potu tváře naučili, zažrali do paměti, pod kůži, nasáli jako houba (nic osobního - myšleno jazykem).

Než začnete skřípat zubama

Mozek musí dostat možnost si vše nové zautomatizovat. Nejlépe naposlouchat.

Určitě vám teď vstaly vlasy hrůzou na hlavě. Zná to každý. Učitel pustí dvakrát audionahrávku. Pak se ptá, co bylo jejím obsahem. Audinahrávce většina nerozumí. To vyvolá dojem, že rodilý mluvčí mluví jiným jazykem nebo že došlo k poruše zařízení. Studenti se v zoufalství vrací ke slovíčkům a gramatice.

Proč?

Audionahrávky jsou namluveny příliš rychle, někdy rodilý mluvčí mluví trochu na "půl huby", jako v běžném životě. Používají se pro test porozumění. Vy ale během hodin slyšíte většinou jen ostatní studenty, kteří zatím jako rodilý mluvčí opravdu nemluví.

O obsahu již byla řeč. To ale není chyba audionahrávky, to je chyba systému. Studenty nebaví poslouchat, jak John potkal Mary v posilovně.

Na audionahrávky se budete těšit, přísáháme. Čestný rebelský

Až uslyšíte váš pracně vymazlený dialog namluvený rodilým mluvčím , tak vaše srdce zaplesá. Budete mu rozumět. Každému slovu. Doslova.

To je nutnou podmínkou, jak zapsat do paměti něco nového. Vůbec nezáleží na tom, na jakém stupni se vaše angličtina nalézá. Když je to nové, tak to nemůže být rychlé nebo nesrozumitelné. Mozek musí dostat prostor, aby se mohl soustředit na vlastní jazyk. Ne se rozptylovat pátráním, co je obsahem sdělení. Teď se netrénuje porozumění.

Tak žádné dostihy.



Věda nastupuje

Máte v rukou audionahrávky dialogů od rodilých mluvčích. Baví vás, všemu rozumíte. Tak co s nimi? Jednu kopii do mobilu, druhou do auta, třetí v práci do počítače. Jak bude volná chvilka, tak si nějakou pustíte.

Kdepak, to by se nám nelíbilo. Dostanete plán poslechů. Kdy, kolikrát a jakou lekci poslouchat.

Cože, to mi snad budete nařizovat, i kdy mám poslouchat?

To ne. Ale kus práce za nás i vás už udělala věda. Škoda toho nevyužít.

Trochu teorie.

Když se potřebujete něco naučit rychle, tak není zbytí. Je potřeba se do učení ponořit. Před písemkou, maturitou, státnicí. Třeba i od rána do večera, čas tlačí. Několikrát si to projet. Když nastane den D, vše z hlavy vylít a použít.

Takovým způsobem si lze do hlavy napěchovat kopec informací. Celou horu, což se pro den D skvěle hodí. Jednorázová akce s jasným cílem. Udělat, projít, oslavit.

Má to však i negativa. Z mozku se stane jen průtokový zásobník na informace. Rychle nabyl, rychle pozbyl. Váš plán při učení angličtiny je ale jiný.

Neučíte se pro den D, ale pro život Ž.

To potřebuje jiný přístup. Vědci ho nazvali rozložené opakování. Princip je založen na faktu, že mozek si dlouhodobě pamatuje informace, které se mu jednou za čas připomenou.

Ne pětkrát za jeden den a konec. Ale jednou v pěti dnech. Čas strávený při opakování je tedy stejný. Jen se stráví jinak. Rozloženě. Pro den D nepoužitelné, pro život Ž ideální.

A kde je ta věda? Je to již nějaký pátek, kdy vědci začali tento jev zkoumat více do hloubky. Z několika tisíc studentů si udělali pokusné králíky a hledali optimální dobu, jaká by měla být mezi jednotlivými fázemi opakování. Jako když zaléváte květinu. Nenechat vyschnout, ani nepřelít.

Samozřejmě, vyžaduje to jistou disciplínu a organizaci. Zorganizovat takový typ výuky je ve škole těžko proveditelné ještě dnes. To ale není váš případ. Vy budete mít svého rodilého mluvčího stále v kapse.

Proto k audinahrávkám dostane i plán poslechů. Je jen na vás, jak ho dodržíte. Nechceme vám stát za zády. Možná si také říkáte, jak nějací vědci mohou vidět jiným do hlavy. Ale znáte to. Na každém šprochu je pravdy trochu.



Neždímejte sebe. Ždímejte angličtinu

TEST
Cizinec se vás zeptá, jaký je v češtině rozdíl mezi:
  • "Je mi to jedno."
  • "Nezáleží mi na tom."
  • "Není to pro mě důležité."
Co mu odpovíte?

Na chvíli se zamyslíte a pak mu řeknete, že všechny možnosti vyjadřují totéž. Může říci jakokouliv z nich a každému bude jasné, o čem mluví. A naopak. Stačí umět jednu a ta zastoupí všechny.

Jazyk není matematika. Tam může být jen jedno dobře, ostatní je špatně. Pokud si tento přístup přenesete do mluveného projevu, tak jste ztraceni. Protože v jazyce je to naopak. Vše je dobře, když to není špatně.

Samozřejmě nelze zaměnit "já" za "ty". To by nešlo. Pak ale existuje široká oblast, kde bývá na výběr. A vždy to bude dobře. Cíl je splněn. Druhá strana ví, o čem mluvíte.

Stejně tak to vnímá Angličan. Není podstatné (Je mu to jedno. Nezáleží mu na tom. Není to pro něho důležité.), jak mu to řeknete. Protože i jemu to různě říká jeho soused, kolega nebo jeho žena.

Této vlastnosti v češtině využíváme všichni. V hovorovém jazyce stále dokola ždímáme těch pár tisíc slov, které nám pro běžnou konverzaci stačí. To, že se jejich významy překrývají, můžeme je různě poskládat, zaměnit atd. vytváří hodně variant, jak lze něco říci. Ale stále dokola vaříme z toho samého základu.

To samé vás chceme naučit. Jen, pro tentokrát, v angličtině. Abyste objevili, co už vlastně víte (a kolik toho víte). Jen nevíte, jak to zužitkovat, sklidit, vyždímat.

K tomu to vše směřuje. Práce v hodinách, využitelné obraty, dialogy, poslechy. Vše má jeden cíl. Abyste se ten svůj základ naučili používat s lehkostí a nikdy vás nenechal na holičkách.



Své k svému

Jsou tedy všechny učebnice, výuka s rodilým mluvčím nebo sledování filmů v originále k ničemu?

Určitě ne, jen je potřeba definovat, jaký je váš cíl. A ještě důležitější je, v jaké fázi se vaše angličtina nachází.

Když budete s jazykem začínat, tak nic proti učebnicím, přehledům gramatiky a slovíčkům na lístečkách. Uděláte si o jazyku přehled, vytvoříte si slovní zásobu. Doma i v zahraničí to může být ten správný start.

Po této fázi se ocitnete na křižovatce. Nyní je na vás, jakým směrem se vydáte. Můžete tímto směrem pokračovat a jazyk dále studovat. Postupně začnete dobře rozumět složitější gramatice, budete mít širokou slovní zásobu, budete dobře psát a číst.

Ale pokud jde o mluvení, tak tento typ výuky dojel na konečnou. Na křižovatce je potřeba jít jiným směrem. Dostat vše pod kůži, uvést do praxe a zautomatizovat. Na to je poslech. Nejlépe něčeho, co vás vtáhne do děje, zaujme, nadchne. A ještě lépe, když jste se na tom sami podíleli.

To vás nastartuje o patro výše. Dostanete se do stavu, kdy se pohodlně domluvíte ve všech každodenních situacích. Vůbec nepřemýšlíte, že byste se někdy dostali do úzkých.

I tento způsob výuky ale dojde ke svým limitům.

V této chvíli je čas na rodilého mluvčího, sitcom v originále, poslech všeho možného. Jazykem se bavíte. Nerozptylujete se bojem s běžnou praktickou angličtinou a pouštíte se i do komplikovaných témat.

Nešlo by to přeskočit?

Nebylo by lepší cvičit rovnou mluvení mluvením? Např. platit si konverzaci s rodilým mluvčím?

Je to možné, ale nebudete mít z čeho brát. Půjdete na výuku zpěvu, ale nebudete ještě umět text písně. Z rodilého mluvčího si tak uděláte jen drahou audionahrávku. Ani vám příliš neporadí, protože v této fázi potřebujete vysvětlit ještě něco i v češtině.

To bývá často příčinou zklamání. Student má dobrý základ. Dalším krokem je snaha, zlepšit si mluvení s rodilým mluvčím. Doma nebo v kurzu v Anglii. Výsledek ale není podle jeho představ. Škoda, neboť to ho od dalších snah hodně odradí.

Tak co si pouštět sitcomy, filmy nebo písničky v originále?
To už je lepší. Jen je potřeba se smířit s tím, že tomu nebude úplně rozumět. Ano dají se pustit titulky, ale bude to příliš rychlé, abyste byli schopni během poslechu ještě o jazyce přemýšlet.

Angličtina je obecně hodně rychlý jazyk. V sitcomech nebo filmech to bývá opravdová "střelba". Ano, jsou jedinci, kteří se takto mluvit naučili velmi dobře. Ale pro ostatní smrtelníky bývá tento postup vyčerpávající, necití se při poslechu komfortně. Tak jim to dlouho nevydrží.

Opakování - mocný nástroj se špatnou pověstí

Když se řekne opakování, tak se u nikoho nerozlije po těle příjemný pocit. Naopak, opakování připomíná zkoušení u tabule, čtvrtletní písemku, nudu.

Bez něho to ale nejde. Napoprvé si nezapamatujete většinou nic. Bohužel.

Zorganizovat rozložené opakování není ale úplně jednoduché. Ve škole, v kurzu nebo s rodilým mluvčím není příliš logické se několikrát vracet k probraným tématům. A trefit se do správných dnů už vůbec ne, když intervaly nejsou stejné. Navíc by bylo nutno opakovat i témata z předcházejících polololetí, co svátky, prázdniny?

Tak nezbývá než dát nástroj do rukou přímo studentům. Což se neděje. Opakování se nahrazuje intenzivním procvičováním v hodině. Poté, co se látka probrala. Což je způsob zápisu do paměti na den D a ne pro život Ž.

V zahraničí je to ale každodenní chleba

Když uslyšíte a pochopíte obrat nebo slovo poprvé, tak od té doby již neprovádíte jinou činnost, než jen opakování. Činnost, kterou v zahraničí strávíte bezkonkurenčně nejvíce času. A pěkně rozloženě.

A gramatika? Tam se s vámi nikdo nemaže. Nemůžete poslouchat druhé a předtím jim rozdat seznam gramatických jevů, které jste ještě neprobrali. S přáním, aby svoji mluvu seznamu přizpůsobili. To by kouleli očima ještě druhý den.

A stejně to jde. Když máte základy, tak vše postupně naposloucháte a po čase začnete používat také.

Rozřazovací testy? Nic nebude

Ani rodiče nemluví na své děti v postupných jazykových úrovních. Vypadalo by úsměvně, kdyby babička upozornila vnoučka: "Jestli na to budeš šahat, tak se spálíš." Z kuchyně by se ozvala matka: "To mu babičko neříkejte. Budoucí čas jsem mu ještě nevysvětlila. A podmínkové věty už vůbec ne, ty až za rok."

Tak se celý rok dítě batolí se spáleninami od kamen, než přijde řada na podmínkové věty.

Žádné rozřazovací testy proto nečekejte. Úkolem není pokračovat ve studiu jazyka. Ale vyrazit z té křižovatky správným směrem. Tam jsou všichni přibližně na stejné úrovni. Na začátku. Žádné dvojstupy podle velikosti nejsou potřeba. Nejste na vojně.

Škola v jednosměrce

"Á, teď budou nadávat na školu. To je dnes populární."

Nebudeme. Zorganizovat takový typ výuky bývá nad síly školy. Co by ji čekalo?

  • Najmou bilingvní mluvčí pro opravy
  • Najmout rodilé mluvčí pro nahrávky
  • Opravovat a nahrávat práce desítek studentů denně
  • Vybavit nahrávací studio
  • Distribuovat nahrávky studentům
  • Vytvářet plány poslechů
  • Najít si způsob, jak kontrolovat poslech a známkovat. Což není tak jednoduché, protože látku probranou např. v květnu by museli zkoušet až v září.

To si můžeme dovolit my. Angličtina je náš chléb. A zadarmo to neděláme. Vy si ten celý servis platíte. Což by školu zatížilo.

Proto se to ve škole dělá jinak:

  • Obsah se netvoří, ale převezme. Nakoupí se učebnice a jede se podle nich. Studenti pasivně přijímájí, co jim připravil někdo jiný. Moc je to nebaví.
  • Když se procvičuje, tak jeden student mluví, ostatní poslouchají. Většinou tak slyší angličtinu s chybami, neboť je nutné, aby se zapojili všichni.
  • Míchá se dohromady stará a nová, ještě nezažitá látka. Není prostor dostat angličtinu "pod kůži". Studenti často bojují s tím, co již měli umět před rokem.
  • Rodilí mluvčí to nevytrhnou. Končí to tím, že si nakonec povídají jen se studenty, kteří jim něco rozumí.
  • Když se poslouchá, tak se zkouší porozumění. Poslech pro mluvení se neprovádí vůbec.
  • Opakování se nahrazuje procvičováním úkolů v učebnici.
  • U maturit jsou tématy k ústní zkoušce jen popis a vyprávění. Živý, každodenní dialog chybí.
  • Celé roky se jede jen tímto směrem. Studenti prostudují angličtinu ze všech stran. Na konci mají za sebou několik učebnic. Při dialogu ale nejsou shopni použít ani obsah prvního dílu.

Nadávat na školu nebudeme. To jsou jen důvody, proč nakonec studenti končí takto.



168 hodin


(Zdroj:ČT)

10.9.2017 odvysílala Česká televize reportáž o úrovni mluvené angličtiny na základních školách.

Nedopadlo to dobře.

Ve zkratce. Cizinec se ptal několika žáků před školou na cestu k metru. Někteří neřekli nic, někteří to ze sebe soukali s velkými obtížemi. Mezitím hovořilo několik odborníků. Chybí dobří učitelé, nejsou peníze, učí se moc gramatiky, žáci v hodinách komunikují minimálně... Obecná fakta. Na závěr se ale našel jeden klučina ze 7.třídy, který mluvil pěkně. Na otázku, kde se naučil odpověděl:

"Nevím. Hraju videohry."



Celá reportář zde (Zdroj:ČT)

Od něho by se mělo celé školství učit. My taky. Protože jednou větou shrnul vše, co jsme se zde snažíli popsat na předcházejících stranách.

Vsadil na instink a intuitivně vyhrkl, co má s angličtinou spojeno. Neni to škola, učebnice, učitelky, rodilí mluvčí ... Ale videohry.

Videdohry, které u někoho bývají spíše synonymem zla. Pojdmě se ale podívat co se mu asi při takové hře přihodí:

  • Je zcela vtažen do děje. Angličtina je až na druhém místě, neboť mu někdy jde o život. I když jen ten virtuální.
  • Obsah je v jeho v rukou. Žádně pasivně přijímané, předem předpřiravené informace.
  • Některou hru hraje i celé měsíce. Naprosto ideální podmínky pro rozložené opakování.
  • U některých se bez sluchátek neobejde. Musí hodně poslouchat a rozumět. Bez toho se nehne.
  • Klíčová slova angličtiny slyší v různých významech a situacích. Ideální profesor Ždímačka.
  • Paradox na závěr. Použil základy a o další zlepšení vůči ostatním se zasloužil již zcela sám. Nikoho na to nepotřeboval. Kluk ze 7.třídy.

Určitě by se ještě něco našlo. Budeme si muset nějakou hru zahrát. Možná by si ji měl zahrát i nějaký metodik ze školství, nebo ten, kdo je za stav mluvené angličtiny žáků zodpovědný.






SSL certifikát

Grammar corner Kontakt       Obchodní podmínky       Ochrana osobních údajů       O cookies