Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace



Předpřítomný čas v angličtině













Obsah:

úvod

teď

zatím

kurňa

česká verze I

česká verze II

pravidla SAMODOMO







Předpřítomný čas v angličtině
Proč je králem gramatických strašáků

Jako první student slyší o předpřítomném čase fakt, že takový čas v češtině nemáme. Tak studuje jeho pravidla, ale stále nevidí důvod proč.

Logicky má dojem, že kdyby ho angličané nevymysleli, nic se nestane. Jenže Angličané, Francouzi, Němci, Poláci i Dánové jsou stejní lidé jako my. Kdyby něco nemělo v jazyce praktický význam, tak to z mluveného jazyka zmizí.

Znamená to, že nám v češtině něco chybí?

Ne. Gramatikotvůrci jen nenašli k anglickému předpřítomného času oficiální český protikus. Proto řekli, že ho nemáme a anglický předpřítomný čas začali popisovat definicemi typu:

- Použít při nedostatku minulé zkušenosti – pokud s něčím zkušenost nemáme (nebo alespoň prozatím), opět z toho pro přítomnost může něco vyplynout.

- Vyjadřuje skončený děj spadající do dosud neukončeného období, jenž ještě neskončilo a obsahuje i přítomnost.

- atd.

- Na závěr bývá časová osa.

Uf.

Chudák anglické dítě. To musí žít ale odlišný život, když se musí naučit tolik, aby se domluvilo.

Není se co divit, že český student je zmatený, když se má učit čas, o kterém mu řekli, že ho pro český život nepotřebuje, ale pro ten anglický ano.

Tak by to nešlo. Když se zaposloucháte do reálného života, tak nikomu nemůže uniknout, že:

  • I pro anglický předpřítomný čas máme v češtině protikusy . Sice ne gramaticky schválené, orazítkované a certifikované. O to teď nejde, hlavní je, jak se mluví. Co si vyžádal život. Ten český a anglický.
  • Angličtina a čeština má pro totožné životní situace zažité větné konstrukce.

Máte dvě možnosti. Jestiže máte cíl mluvit, tak pro vás jsou kapitoly 2 - 4. Zde najdete české protikusy, které vám pomohout předpřítomný čas pochopit a začlenit do mluveného projevu.

Kapitola 5 - 7 je pro ty, co se učí předpřítomný čas pro školu, zkoušky a testy. Tam najdou rozdíly mezi hovorou a českou verzí anglického předpřítomného času, podle které se ve školách stále někde jede.





Pojďme to počeštit

Sice nám tvrdí, že gramaticky předpřítomný čas nemáme, ale to nám pro hovor nepomůže. Nepodlehneme dojmu, že Angličani žijí jiný život, ale potřebujeme najít v češtině spojení, která svým významem odpovídají anglickému předpřítomného času.

V gramatice to nenajdete, ale v češtině je velmi frekventovaným spojením:

  • Jak Roman s Petrou?
    Jo, dobrý, teď konečně dostavěli ten dům. Tak si to užívají.

  • Teď jsem si koupila takový mixér za 2.000 korun. Tak neříkej, že se to za ty peníze už sehnat nedá.

  • Víš, jak se Marie těšila na to Mexiko? Představ si, že si teď zlomila nohu. Takže nikam nejede.

  • Že je nemocná? Tak to ti kecá. Teď jsem ji viděl v posilovně.

Když toto řekneme, tak samozřejmě nemyslíme, že právě v této chvíli dostavěli dům nebo si právě v této chvíli někde Marie zlomila nohu.

TEĎ se to stalo

Cítíte ten nelogický český MIX přítomnosti s minulostí (TEĎ+VIDĚL, KOUPILA ...)? Klasický případ stejného významu, jako nelogický anglický předpřítomný čas.

Svým významem chtějí ale obě nelogičnosti vyjádřit totéž. Vyjádřit, co se stalo v minulosti, ale je to stále ŽIVÉ, AKTUÁLNÍ. Ať fyzicky nebo pocitově. Do kroniky to ještě není.

Na všechny příklady použije angličtina předpřítomný čas:

  • What about Roman and Petra?
    "They are ok. They have finished their house finally. They enjoy it now."
  • I have bought such a blender for 2000 crowns. Don't tell me it's impossible to get it for the same price anymore.
  • Do you remember how Mary was looking forward to her holiday in Mexico? You won't believe it, she has broken her leg. So, she isn't going anywhere.
  • She is sick? She is lying to you. I have seen her in the gym.

Možná v překladu hledáte příslovce "just" apod. Angličan je v předpřítomném čase cítí v těchto případech automaticky. Pro zdůraznění žádnou škodu neudělají, ale jejich přítomnost není pro celkový význam nutná.

Když TEĎ tahá za uši

Než si předpřítomný čas zažijete, budete občas váhat jestli použít čas předpřítomný nebo minulý. Někdy vám pomůže si říci větu v češtině a přidat nebo ubrat TEĎ.

"Odjeli včera."
přidáme TEĎ
"Odjeli teď včera."
To najednou tahá za uši, co?

A hned víte, že pro "Odjeli včera." není místo na předpřítomný čas
(They have left yesterday),
ale pouze čas minulý
(They left yesterday).

Pokud jste tedy schopni pocitově rozlišit v češtině mezi významem následujících dvou vět, tak stejně tak budete schopni rozlišit mezi anglickým přepřítomným a minulým časem.
Teď jsem viděl ten film. (I have seen that movie.)
Ten film jsem viděl. (I saw that movie.)

A stejně to vnímá Angličan. Není to žádný jiný člověk, žije stejný život. Proto potřebuje popisovat svým jazykem stejné situace jako my.




Druhý dílek do skládačky

Další český MIX přítomnosti s minulostí reprezentuje slůvko ZATÍM.

Když do české věty dosadíte "zatím" a význam logicky nebo pocitově odpovídá tomu, co chcete říci, tak stejně to vnímá Angličan, když slyší předpřítomný čas.




Ty klíče jsem nenašel.
I did not find the keys.
Ty klíče jsem zatím nenašel.
I have't found the keys.

V první větě oznamujeme, že celou patálii s klíči považujeme za ukončenou. V druhé chceme sdělit, že ty klíče zkoušíme ještě najít.



Minulou neděli jsem viděl ten film dvakrát.
Last Sunday I saw the film twice.
Viděl jsem ten film (zatím) dvakrát.
I have seen the film twice.

Nacpat "zatím" do druhé věty jde, ale do první věty ne. To by ztratilo logiku. Zde pro předpřítomný čas není už místo:


Zatím jsem minulou neděli viděl ten film dvakrát.
Last Sunday I have seen the film twice.


Jako dítě jsem nebyl nikdy v Bratislavě.
I never was in Bratislava as a child.
Nikdy jsem (zatím) nebyl v Bratislavě.
I have never been to Bratislava.

Jsem dospělý, děcko již nikdy nebudu :-( takže:

Nikdy jsem zatím jako dítě nebyl v Bratislavě.
I have never been to Bratislava as a child



Dnes jsem ji v práci neviděl.
I didn't see her at work today.
Dnes jsem ji v práci zatím neviděl.
I haven't seen her at work today.

Je osm večer, pracovní doba je do čtyř. To, že bych ji mohl ještě dnes práci vidět je prakticky nemožné. Na to je první věta. Pracovní doba ještě neskončila a existuje možnost, že ji dnes ještě v práci uvidím. Na to je ta druhá.

Na firemním večírku:

V práci jsem ji dnes neviděl a tady jsem ji taky zatím neviděl.
I didn't see her at work today and I have't seen her here as well.


Znal jsem ho 20 let.
I knew him for 20 years.
Znám ho (zatím) 20 let.
I have known him for 20 years.
Znal jsem ho zatím 20 let.



Pracoval jsem tam tři roky.
I worked there for three years.
Pracuji tam (zatím) tři roky.
I have worked there for three years.
Pracoval jsem tam zatím tři roky.

Trochu obecněji

Když zobecníme ty české protikusy, tak máme hlavní tři.
1. Stalo se a je to stále aktuální (Představ si, že si teď zlomila nohu. )
2. Stalo se, ale může se to ještě změnit (Ty klíče jsem zatím nenašel.)
3. Jak dlouho už to trvá (Pracuji tam tři roky.)

V češtině a angličtině máme ale i další tvary, jak takové stavy zdůrazňujeme.
Např. dosud, ještě, stále, právě, od, už, nedávno, poslední dobou (so far, still, just, since, already, recently, lately).

Mohlo by se tedy zdát, že nám tu ještě nějaké protikusy chybí. Když se ale zaposloucháte do hovorové řeči, tak se na většinu situací hodí ty tři zobecněné.

1. Stalo se a je to stále aktuální

  • Právě jsem to dodělal. (I have just finished my work.)

  • Nedávno si koupil nový dům. (He has bought a new house recently.)

  • Už jsem to udělal. (I have already done it.)

2. Stalo se, ale může se to ještě změnit

  • Ještě jsem to neudělal. (I haven't done it yet.)

  • Vždy jsem chtěl být natěračem. (I have always wanted to be a painter.)

  • Letos jsem o víkendu dosud pracoval třikrát. (This year I have worked three times at the weekend so far .)

3. Jak dlouho už to trvá

  • Bydlíme tu od roku 2003. (We have lived here since 2003.)

  • Je vdaná 3 roky. (She has been married already for 3 years.)

  • Miluji ji od té doby, co jsem ji poprvé uviděl.(I have loved her since the first time I saw her.)

  • Neviděl jsem je 15 let.(I haven't seen them for 15 years.)

Když se ale podíváme na jednotlivé případy, tak jde často VÝZNAMOVĚ jen o jiné varianty na základní téma:

Teď jsem to dodělal. = Právě jsem to dodělal.

Teď jsem to udělal. = Už jsem to udělal.

Teď si koupil nový dům. = Nedávno si koupil nový dům.

Zatím jsem to neudělal. = Ještě jsem to neudělal.

Zatím jsem letos o víkendu pracoval třikrát. = Letos jsem o víkendu dosud pracoval třikrát.

Zatím je vdaná 3 roky. = Je vdaná už tři roky.

Významově je to stále stejná písnička. Správné místo na anglický předpřítomný čas. Malé pidimikronuance ani v hovorové češtině něřešíme. Stejně to neřeší ani hovorová angličtina. Je to šuma fuk.

Opět si neodpustíme zdůraznit. Nepřekládejte slova, vnímejte významy.





Kurňa, co se stalo?

Když se zaposloucháte do hovorové angličtiny, tak vám neunikne, že rodilí mluvčí používají v totožných situacích střídavě minulý a předpřítomný čas i bez gramaticky zjevného vodítka.

Jdete s kamárádem po ulici a projede houkající záchranka. Kamarád vznese otázku, co se asi tak stalo. Nabízí se dvě varianty:

What happened? (minulý čas)
What has happened? (předpřítomný čas)

Kterou si vybrat?

Ať děláte co děláte, tak se není čeho chytit. Žádné udání času, místa, z logiky věci také nic neplyne. Žádná obecná definice to nepopisuje. Gramaticky jsou obě věty ok.

Jak bychom to řekli česky?

Představte si, že záchranka zastaví před vaším domem. Řeknete jen to suché, nezúčastněné "Co se stalo?" a konec? Co když se něco přihodilo vašemu sousedovi nebo někomu z vaší rodiny. To budete mít jiný tón hlasu a budete otázku formulovat asi jinak. Např:
"Co se, ksakru, stalo?"
"Co se, proboha, stalo?"

Vyjádříte tak zvědavost, obavu, naléhavost, potřebu se dozvědět AKTUÁLNÍ stav. Nijak to nesouvisí s gramatikou a pravidly. Souvisí to s vašimi pocity, strachem, zájmem … I od toho máme mluvený jazyk, nevyjadřujeme jen fakta. Stejně to potřebuje Angličan. Není to jiný člověk.

A protože globálně předpřítomný čas souvisí s popisem aktuální situace nebo dotazem na aktuální situaci, tak ho volí, když se ho to osobně týká. Nejen fakticky, ale i pocitově. Takže, jak to bude s tou záchrankou? Už asi víte.

Neostrá hranice života

V češtině i angličtině je to stejné. Je na vás, jak to cítíte. Vy rozhodujete.

"Viděla jsi mé brýle?" (Did you see my glasses?)
"Vidělas někde, do pytle, ty moje pojebaný brejle?" (Damn, have you seen my fucking glasses anywhere?)

Tu naléhavat sdělení v angličtině podpoříte předpřítomným časem. Ale také nemusíte, když budete cítit, že to není pro vás tak akutní. Je na vás jestli v těchto situacích použijet minulý nebo předpřítomný čas. Angličan to dělá stejně.

Pocity podle časové osy

Někdy se anglické časy vysvětlují pomocí časových os. Pro pocitové použití, které je jedním z důležitých stránek hovorového jazyka, jsou ale hrobem pro správné vnímání. Co napsat k příslušnému časovému bodu, ke kterému se vysvětlení vztahuje:

  • Zde končí zvědavost a začíná zájem.
  • Zde je zlomový bod lhostejnosti.
  • Odtud je vhodné cítit zaujetí, nebo lépe účast, vlastně nejlépe starost, a vůbec nejlépe pochopení.

Tak by to asi nešlo, co? Ono to taky tak nejde. Pokud je dobře mluvit váš cíl.





Jak přežít ve školní lavici

Ať děláte, co děláte, tak vám nemůže uniknout, že existují dvě verze angličtiny. Jednou mluví rodilí mluvčí. Ta druhá, komlikovanější, se učí v Čechách. Typickým příkladem je předpřítomný čas. Tak jaké jsou rozdíly.

"I saw this film twice this week."
Panebože, taková hrubá chyba, řekne si český student. Podle pravidel je tento týden součástí přítomnosti. Zatím jsem film viděl dvakrát, ale ta informace se může ještě tento týden změnit. Týden ještě neskončil. Správně je přeci:
"I have seen this film twice this week."

Američan se však neučil angličtinu v Čechách, tak s klidným svědomám použije i první větu. Co tím myslí?

To samé, co my v češtině. Je to tak. V Češtině máme také dvě možnosti.
"Tento týden jsem viděl ten film dvakrát."
"Tento týden jsem viděl ten film zatím dvakrát."

Když použijeme první větu, tak to vypadá, že nemáme v plánu se na film ještě tento týden dívat.
Když však dodáme zatím, tak chceme naznačit, že existuje ještě možnost, že ten film tento týden uvidíme.

Stejně tak přemýšlí i Američan. Když řekne "I saw this film twice this week.", tak chce sdělit, že ve své mysli shlédnutí filmu pro tento týden již uzavřel a dívat se nebude. I když fyzicky tento týden stále probíhá. Ale on rozhoduje, jestli se situace ještě změní nebo ne.

Kdyby se učil angličtinu v Čechách, tak by totiž musel říci:
"I have seen this film twice this week. I am not going to see it this week again."

Myslíte si, že si bude takto komplikovat život, když mu jeho jazyk nabízí stejné možnosti jako nám čeština? My dodáme nebo vynecháme "zatím", on místo toho sáhne po minulém nebo předpřítomném čase. Ruku na srdce, s českou verzí angličtiny se párat nebude a řekne to tak, jak mluví všichni ostatní. Doma, v práci, v hospodě.

Vzpomeňte si na český protikus II.

Dnes jsem ji v práci neviděl.
I didn't see her at work today. (minulý čas)
Dnes jsem ji v práci zatím neviděl.
I haven't seen her at work today. (předpřítomný čas)

První věta by byla v české škole také chyba. Dnešek je součástí přítomnosti .... Opět to samé.

Záchytným bodem českého přístupu bývá informace, kdy se událost stala. Jenže i TODAY může mít část s jasně ohraničenou minulostí (např. zde je to pracovní doba), jindy to tak být nemusí.

Samozřejmě, že něco jen na vůli nebo rozhodnutí nezávisí. Třeba počasí. Takže se nabízí jen jedna možnost:
Tento týden (zatím) nesněžilo. "It hasn't snow this week."
To nikdo nemůže ovlivnit ani vědět, jestli tento týden ještě nezačne sněžit.

Má to však jeden háček. To bude platit, jestli myslíte opravdu celý týden. Když se vás kamarád ve středu zeptá, jestli sněžilo v pondělí nebo v úterý, tak můžete použít i minulý čas, protože podle tématu hovoru pojmem celý týden myslíte jen pondělí a úterý, o kterých je řeč.

V tomto případě je to tedy úplně jedno, jaký čas použijete. Jako v češtině:
Tento týden (zatím) nesněžilo. "It hasn't snow this week."
Tento týden nesněžilo. "It didn't snow this week."

To je problém všech obecných popisů, kdy použít předpřítomný čas, indikátorů předpřítomného času... atd. Není v jejich silách postihnout logiku sdělení, přesný obsahový kontext ani pocitová rozhodnutí. A tak se soustředí pouze na jasné, jednoduché případy. Studenti tak logicky nejsou připraveni na mnohem širší škálu situací, kterou hovorový jazyk přináší.



Jak přežít ve školní lavici II

Dalším českým pravidlem, které použití předpřítomného času komplikuje je:
"Předpřítomný čas vyjadřuje, že se něco změnilo a nyní je to jinak."

Koupil jsem si kolo. I have bought a bike.

Kolo jsem předtím neměl a teď ho mám. Nastala u mě změna, a proto je předpřítomý čas na místě. Pravidlo ale pokračuje: "Kdybychom chtěli říci kdy, kde, nebo za kolik, tak taková informace se již nevztahuje k přítomnosti, a proto je potřeba použít minulý čas."

V srpnu jsem si koupil kolo. I bought a bike in August.
Koupil jsem si kolo za 9.000 korun. I bought a bike for 9.000 crowns.
Koupil jsem si kolo na E-shopu. I bought a bike in E-shop.

Myslíte si, že by si rodilí mluvčí nechal nasadit takovou českou svěrací kazajku? Kdepak. Pro něho je vodítkem pocit, a zda ho vnímá jako aktuální či zajímavý.

Takže znovu a lépe.

Přijde Angličan na sraz s kamarády. Někdo se ho zeptá, jak se tam dostal. Když pro Angličana bude otázka nudná, kolo třeba už nějaký čas má, tak suše odpoví:

Koupil jsem si kolo. I bought a bike.

Když ale byl pro něho nákup událostí, na kole předtím nejezdil, něco se v jeho životě změnilo a je to pro něho stále aktuální, tak řekne:

Teď jsem si koupil kolo. I have bought a bike.

A možná bude o nákupu kola ještě v hovoru pokračovat.

Po čase dojde hovor i na cenu kol. Když koupí kolo za cenu běžnou a hovor o ceně pro něho nebude nijak zajímavý, tak řekne:

Koupil jsem ho za 9.000 Kč. I bought it for 9.000 Kč.

Když ale kolo koupí výhodně a bude chtít zdůraznit, že taková cena je zajímavá, tak řekne:

Hele, já ho koupil za 9.000. I have bought it for 9.000.
Vzpomeňte si na první český protikus (teď+minulý čas). Významově tak říká:
Představ si, že jsem takové kolo teď koupil za 9 tisíc. To je aktuální cena.

Tak bychom mohli pokračovat i s tím E-shopem nebo srpnem, když by se do té doby kola na E-shopu prodávala jen výjimečně nebo kdyby byl nákup kola v srpnu stejně unikátní, jako nákup sáněk v květnu.

Mezi oběma krajními stavy existuje mnoho dalších odstínů. Je jen na vás, co aktuálního chcete sdělit. Nesoukejte se zbytečně do svěrací kazajky českých pravidel, když ji rodilí mluvčí nenosí.





Pravidla Made in SAMODOMO

Jistě si říkáte, kde se vzala ta verze české angličtiny. Dělá se to takto:

Vezmou se anglické věty se stejným významem, a z nich se vytvoří české obecné "pravidlo". Pak se sloučí jiná skupina vět a vytvoří se další "pravidlo". Když se zdá, že všechny možnosti jsou pravidly pokryty, tak se pravidla předloží studentům. Věty, které se do pravidel nevejdou, se nazvou výjimky.

Těžko chtít po české učitelce, aby si tato pravidla ověřila autentickým poslechem rodilých mluvčích v reálných situacích. Ne vždy na to má možnosti. Ale ani ti, kteří tato pravidla tvoří, to tak nedělají. Většinou svá pravidla konzultují s učebnicemi, které mají na sobě napsáno něco jako Oxford nebo Cambridge, což je považováno za nedotknutelné dogma.

Příklad z učebnice, z které se učí mnoho studentů:

Klíč:

Když se podíváte na odpovědi č.1, 2, 5, 6, tak to není tak jednoznačné, ale jde pro hovor jen o jednu z variant (viz zde).

Proč nám to dělají?

Nelze autory takových učebnic podezírat, že by nám chtěli něco tajit. Spíše si ani neuvědomují, že takové učebnice mají své limity:

  • Jsou napsány pro všechny. Pro Maďary, Brazilce, Čechy, Malajsijce … Není jejich cíl se specializovat na studenta s konktrétním rodným jazykem.

  • Vysvětlení v rodném jazyce je často nenahraditelné. Univerzální učebnice vrací studenta k bodu nula. Namísto toho, aby mu ukázaly protikusy, které už přesně vnímá v rodném jazyce.

  • Autoři se proto soustředí jen na jednoduché, jednoznačné, modelové situace. Když z nich odvodíte nějaké pravidlo, tak je těžké ho "napasovat" na všechny případy. Hovorový jazyk je mnohem pestřejší.

Čeština pro Malajsijce

Zkuste napsat učebnici češtiny pro Malajsijce. Na co pomyslíte jako první? Asi na to, kde začít s tou češtinou. Jenže jako první je potřeba začít tím Malajsijcem.

Pokud ale neumíte malajsky jako Malajsijec, tak to bude docela dřina. Nebudete mu moci na malajštině ukázat, kdy používáme v češtině to a to. Snad se učebnicí nějak prokoušou a vytvoří si svá malajská pravidla, jak používat češtinu. Jako my. Taky si vytváříme česká pravidla angličtiny, když se to z těch univerzálních učebnic pochopit nedá.

Ale má to i své výhody. Taková učebnice češtiny se pak dá střelit i do školy v Barmě, Japonsku, Brazílii, Norsku, Pakistánu, Eskymámům…

Nezoufejte proto, když se v českých pravidlech pro použití angličtiny budete ztrácet nebo u vás vyvolají chuť s angličtinou seknout. Berte to s nadhledem a vzpomeňte si, jak se taková pravidla tvoří a z čeho čerpají.

P.S. A s tím českým učitelem se nehádejte. Buďte tolerantní. On si to jen tak nepřipustí, když má pod paží tu svoji bibli s nápisem Oxford a vymazlené časové osy. Zbytečné ho dráždit.







SSL certifikát

Grammar corner Kontakt       Obchodní podmínky       Ochrana osobních údajů       O cookies