+420 603 201 323 (Po-Pá 10-16h)

Když vám zatáhnou ruční brzdu
(A neřeknou vám o tom)


" Není mi to jedno." "Je to pro mě důležité." "Záleží mi na tom."

Kdyby vám cizinec řekl česky jednu z variant uvedenou v titulku, tak pro vás nebude vůbec podstatné, jakou si vybere. Bude podstatné, že přesně víte, co vám chce sdělit.

Jazyk není matematika. V matematice nelze zaměnit, co je A a co B. Tam může být jen jedno dobře, ostatní je vždy špatně. Jenže v jazyce je to naopak. Vše je dobře, když to není špatně.

Samozřejmě ani v jazyce nelze zaměnit "já" za "ty". To by nešlo. Pak ale existuje hodně, hodně a jěstě jednou hodně široká oblast, kde už bývá na výběr. A vždy je to dobře.

A to vám možná zatajili. Nebo to nevěděli.

Nebo nepřímo, nenápadně, pomohlo prostředí výuky: Vyberte jednu z možností, máte X % správných odpovědí, toto slovo = tomuto atd.


Jenže stejně tak, jako vy v češtině, to vnímá Angličan. Není podstatné, jak mu mnoho věcí řeknete. Je na to zvyklý. Protože jinak mu to také řekne jeho soused, kolega v práci i ta nepříjemná sousedka z Baker Street.

Chmury anglického bojovníka

Možná také patříte mezi studenty, kteří si jednoho dne řekli: "Já prostě na ty jazyky nejsem." (já na to nemám hlavu, už na to kašlu, je to beznadějný, končím). Není se co divit, když se dostanete do prostředí, kde se přistoupí k jazyku jako k matematice. Grafy s časy, tabulky s přehledy, diskuze o přesnosti překladu. Pokud si tento přístup přenesete do mluveného projevu, tak jste ztraceni. Každý má svůj styl mluvy a snažit se o matematicky doslovný překlad, bývá i nad síly zkušeného tlumočníka.

A to můžete mít paměť jako slon. Nebo dva sloni.

Než hodíte flintu do žita

Je často s podivem, kolik toho studenti již ví. Jejich angličtina však připomíná puzzle, jen náhodně nasypané do krabice. Při mluvení mají dojem, že každý dílek musí být umístěn pouze na jedno správné místo. Tak zoufale hledají ten správný, raději mlčí a mají dojem, že neumí nic. Když se jim ale ukáže, jak na to, tak začnou vnímat, že ta krabice prázdná vůbec není.

Předcházející chyba byla v tom, že jim nikdo trvale nezdůrazňoval, že jazyk není matematika. Neboli, co není špatně je vždy dobře.

Jestli mezi ně také patříte, tak nezoufejte a tu flintu nechte ve skříni.

Ale možná by vám vyhovoval i jiný typ výuky

Na závěr něco o nás

Napsat si na kus papíru principy rychlého učení není těžké. Alespoň hrubou představu o tom má každý, kdo se s cizím jazykem setkal. Student nebo učitel. Bod zlomu nastane ve chvíli, kdy je třeba uvést vše do praxe. To už není taková selanka. Začíná fáze ústupků a hledání náhražek. Tak se najmou nějací rodilí mluvčí a ti budou konverzovat. Nejlépe od první hodiny. Knihy se koupí ten Oxford. Moderní doba žádá nějakou interaktivní aplikaci. Učebny se oblepí plakáty s gramatikou, lektorky budou trpělivé a budou se usmívat.

A musí být hlavně zkušené.

Tak se základní principy pomalu odsouvají na vedlejší kolej. Nakonec papír zažloutne a dá se do spodního šuplíku. Přestože v záhlaví byla třeba otázka:

Kdo se kdy naučil rychle mluvit očima?

Detoxikace po 20 letech

Bez mučení. Takto jsme angličtinu učili dvacet let. Úspěchy byly, studenti se vraceli, všechno fungovalo. Čím více ale víte, tím více pochybujete. Nakonec si řeknete, že jen jiným foukáním do popele se žádná další jiskra vykřesat nedá. Je potřeba vytáhnout ze šuplíku ten zažloutlý papír a začít od začátku.

Nebylo to jednoduché vyhodit všechny ty knihy, zavedené postupy, výukové aktivity a certifikáty. Dvacet let je dvacet let. Avšak pokud bylo cílem se nekompromisně zbavit všeho, co bylo jen náhražkou, nebylo na výběr.

Následně bylo nutné odstranit všechna slabá místa, o kterých jsme třeba jen tušili, že k rychlosti výuky nepřispívají. Nakonec zbyly jen ty aktivity, u kterých máme jistotu, že nejsou jen učením pro učení. K tomu jsme přidali aktivity nové, na které jsme dříve asi neměli odvahu nebo tápali, jak je zrealizovat.

Tak vznikla Angličtina pro rebely a věříme, že se najdou studenti, kteří také nechtějí vstupovat stále do stejné řeky.